Za duhovým mostem

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, odchází přes Duhový most. Jsou tam louky a kopce, kde si spolu naši psí kamarádi mohou hrát a dovádět. Je tam spousta slunce a jemný větřík čechrá svěží trávu. Ten kdo byl starý, je opět mladý. Ten kdo byl nemocný je zase zdráv. Všichni jsou plní života, tak jak si je pamatujeme ve svých snech. Všichni jsou tu šťastní a spokojení, ale přece jen každému z nich někdo chybí. Někdo koho zanechali někde velmi daleko....Pak ale přijde den, kdy se někdo z nich zastaví a zahledí do dálky. Jeho jasné oči zpozorní a celé tělo se nedočkavě zachvěje. Náhle se oddělí od skupiny kamarádů a běží zelenou trávou rychleji a rychleji. A tak tě nalezne - konečně se se svým nezapomenutelným psím kamarádem setkáváš v bláznivě radostném přivítání a už Vás nikdy nic nerozdělí. Šťastné polibky přes celou tvář, tvoje ruce opět objímají milovaného druha, znovu se díváš do těch věrných očí plných lásky. Tak dlouho jsi svého kamaráda postrádal, ale nikdy jsi nezapomněl....a tehdy překročíte Duhový most spolu......